times

Ptolemy V Epiphanes

Daniel 8:14
King James Version (KJV)
14 And he said unto me, Unto two thousand and three hundred days; then shall the sanctuary be cleansed

Daniel 9:24
"Seventy weeks are determined upon thy people and upon thy holy city,"

Dan 9:25
"unto the Messiah the Prince shall be seven weeks"

The decree to rebuild Jerusalem was given by a Persian king named Artaxerxes in 457 BC.

Daniel 9:26
"And after threescore and two weeks shall Messiah be cut off, but not for himself:

Dan 9:27
"And he [Jesus] shall confirm the covenant with many for one week:"

"and in the midst of the week he shall cause the sacrifice and the oblation to cease"

All forced to sacrifice to paegan gods

Christianity legalized

Christianity state church created

kniha Boží město: “Papež je vládcem vesmíru”

recognized the primacy of the bishop of Rome

Dan 12:11
“From the time that the daily sacrifice is abolished and the abomination that causes desolation is set up, there will be 1,290 days.

Dan 12:12
Blessed is he who waits and comes to the 1335 days

Rev 11:2-4,12:6,12:14:13:5
Dan 7:25,12:7
It shall be for a time, times and a half a time and when the power of the holy people has been shattered, all these things shall be finished.

Roman pope gains rule of Western world

Traditions are declared to be equal to the World of God
Apocrypha books (book of Macabre) declared trustworthy as the rest of the Old Testament
Teaching of purgatory re-confirmed
Worship of saints images and relics re-confirmed
every not-compliant teaching - Be cursed!
Cursed be all heretics, prelates answered - be cursed!

General Berthier seezing Pius IV

based on transcription 747 of re-worked book of catholic law

or 315

Antipope 963-964

Borja

Roderic Borja

začíná se vyvíjet "kult za mrtvé" - po modlitbě a výkladu Písma byla připomínána jména zemřelých a děkovalo se Bohu, že dal těmto mrtvým zemřít v Pánu, pak se slavila Večeře Páně, jež později začala být považována za "oběť"

in North Africa

cross sign for protection

relics goes under altairs

day of birth pagan gods and near to winter solstice

destroyed biblical writing of early christians

křesťansví se stalo náboženstvím římské říše, papežové žádají ay bylo křesťanství nařízeno jejich poddaným pod hrozbou mučení a smrti

stvrzeno pečetí Řehoře I (řeší manželství, sex, křtění dětí)

Council of Constantinopol

called the most christian king - full papal supremacy time

after 9 months from his dead he was questioned and judged

and cardinal Crystop. He left 10 years after Formoses death exhumation his body and judged him again

church decree claims that evil women saddle animals and flies on them to goodness Diana

Jan XII. byl i na svou dobu natolik krutý, že i Římané usilovali o jeho krev. Dopustil se incestu s vlastní matkou, v lateránském paláci provozoval harém, hrál hazardní hry s penězi vybranými od poutníků, své milostnice odměňoval zlatými kalichy, které pocházeli z baziliky sv. Petra a znásilňoval ženy přímo v kostele sv.Jana Lateránského. Vydrancoval baziliku sv.Petra a před rozhořčenými Římany prchl do Tivoli. Nakonec byl souzen za to, že si za vysvěcení na kněze nechal platit, oslepil svého duchovního rádce, vykastroval kardinála (a přivodil tak jeho smrt) a byl obviněn z vraždy, křivé přísahy, svatokrádeže, krvesmilstva se svými příbuznými a z toho, že vzýval démony. Jan po návratu z exilu nechal všechny své nepřátele bez lítosti popravit.

Jan XIII. svým nepřátelům vyškrábat oči a polovinu jich poslal na popraviště.

and half of his enemies let die on execution ground

sitting astride on broom or animal flying to sabath

byl zvolen papežem jedenáctiletý chlapec Benedikt IX.. Ve svých čtrnácti letech prý předčil ve zhýralosti a výstřednosti k ženám všechny své předchůdce. V roce 1046 byl již poněkolikáté vyhnán kvůli drancování, vraždám a utiskování. - See more at: http://blisty.cz/art/22867.html#sthash.80BGKRp2.dpuf

se prohlásil sám za svatého. Byl posledním papežem, jehož zvolení musel potvrdit císař. Zavedl celibát, aby se majetek církve nikdy nedostal z jejích rukou. Sesadil císaře Jindřicha IV. Vypracoval Dictatus papae, což byl seznam dvaceti sedmi tezí mezi nimiž stálo i toto:

Papeže nesmí na Zemi nikoho soudit.
Římská církev se nikdy nemýlila a ani se nemůže mýlit až na věky věků.
Samotný papež může sesadit biskupy. Jméno papeže náleží pouze římskému biskupu.
On sám má právo na císařské insignie.
Jen papež má moc pomazat císaře. Může sesadit z trůnu císaře a krále a zprostit jejich podřízené poddanství.
Všichni princové jsou povinni líbat mu nohy.
Jeho legáti, i když nejsou kněžími, mají přednost před biskupy.
Právoplatně zvolený papež je bez jakýchkoli otázek svatý, což je dáno podle Petrových zásluh.

Řehoř měl pod sebou celou škálu padělatelů, kteří listiny s papežskou pečetí chrlily jednu za druhou, kdykoli je potřeboval, zejména v momentech, když dokazoval opodstatněnost církevního zákona. V těchto listinách se slovo dnes měnilo na vždy bylo a bude, což o katolicismu platí dodnes, i přes objektivní výsledky historických bádání. Historie se tak stala méně důležitou disciplínou teologie a je tomu tak dodnes. Svým prohlášením, že kdokoli nesouhlasí s Apoštolskou stolicí, je nepochybně kacířem, zavdal příčinu na jejich pozdější hon.

John Crysostom wrote: "I hate jews...", half of jews from Worms were murdered there and also elswhere. When crusaders gain Jerusalem, they burned a synagogue to the ground. 20 thousands of them died.

cannot contact Christians, administrate bureau, etc.

these are persecuted until end of 17th century

křižácký rytíř Šimon z Montfortu pod dohledem církve po dobytí hradu nechal věznům uřezat nosy, vypíchat oči. Po obléhání Minervy nechal sto čtyřict kacířů naházet do ohně. Podobně v masakru Lavaru s posvěcením pepeže Inocence, který jej na IV. Lateránském koncilu nazval odvážným křesťanským džetlemenem

IV. křížová výprava, drancování konstantinopole, znesvěcení hrobů a chrámů, znásilnění a vraždy žen

prohlásil: "My jsme náměstci Ježíše Krista, před nímž by každé koleno mělo pokleknout - včetně kolena královského a císařského." "Každý duchovní musí poslouchat papeže, dokonce i tehdy, když mu přikáže něco špatného; protože nikdo nesmí soudit papeže." Pobil ohněm a mečem stovky tisíc kacířů - muže, ženy i děti - a je odpovědný za vyhlazení tzv. albigenských. Za své vlády zahalil křesťanství do teroru a neprohrál jedinou bitvu.V jedné ze svých bul anuloval Velkou listinu svobod a exkomunikoval každého, kdo by chtěl její nároky uplatňovat. Tato "Magna charta libertatum" je často označována za základ anglických svobod a parlamentarismu a je tedy na místě se domnívat, že všichni Angličané jsou stále exkomunikováni. Kromě jiného také prohlásil, že kdo omezuje svá slova na ano a ne, je kacíř, jež zasluhuje smrt. (Mt 5,37) - See more at: http://blisty.cz/art/22867.html#sthash.LiiEtYRQ.dpuf

křížová výprava proti albigenským s odpustky pro křižáky včetně pozemků, při masakru v Beziérs bylo sedm tisíc žen, dětí a starsích zmasakrováno.

vydal svoji bulu o církevním prokletí proti kacířům, která měla za následek křížovou výpravu proti albigenským. Křižákům papež nabízel zvláštní odpustek a pozemek v Languedocu. Výpravy se zúčastnilo dvacet tisíc kavaleristů a asi dvě stě tisíc pěších vojáků. Po obléhání vtrhli do města Beziérs a kudy šli, tudy plenili a vraždili. Měšťané se snažili ukrýt do katedrál a kostelů. V samotném kostele Maří Magdaleny bylo sedm tisíc žen, dětí a starších lidí. Útočníci neušetřili nikoho, ani děti. Šlo o masakr, který neměl v historii Evropy žádné obdoby. - See more at: http://blisty.cz/art/22867.html#sthash.LiiEtYRQ.dpuf

1215 uložil všem židům tehdejší Evropy nosit „jiný“ oděv, než nosili křesťané a zakázal sňatky mezi „křesťany“ a židy… Mezi léty 1215 až 1370 dvanáct koncilů a devět královských nařízení předepsalo ve Francii tamějším židům nosit viditelně na oděvu žlutou hvězdu. V zemích „Svaté říše římské národa německého“ museli židé povinně nosit potupné špičaté klobouky žluté nebo červené barvy, později trojúhelníky našité na oděvu…

čtvrtý lateránský koncil (za papeže Inocence III.) začal od všech dospělých osob vyžadovat ušní zpověď pod pokutou smrtelného hříchu a též prohlásil přepodstatnění /transsubstanciaci/ chleba a vína v pravé tělo Kristovo a v pravou jeho krev při večeři Páně, uzákoněn církevní antisemitismus, židé musí nosit viditelně žlutou hvězu ve Francii, v německu špičaté klobouky žluté nebo červené, později trojůhelníky na oděvu

na IV. lateránském koncilu papež Inocenc III. a účastníci ochotně uzákonili církevní antisemitismus. - See more at: http://blisty.cz/art/22867.html#sthash.LiiEtYRQ.dpuf

papež Řehoř IX. prohlásil, že papež je pánem a vládcem světa a věcí stejně jako lidí. S jeho vstupem na trůn začal obrovský teror.

Řehoř IX. prohlásil, že povinností každého katolíka je pronásledovat kacíře

papež svým dekretem svěřil vedení inkvizice řádu dominikánů. Hlavní inkvizitor Svaté říše římské Konrád z Marburku, který se soustředil zejména na různé skupiny kacířů v Alsasku a Porýní, prohlašoval, že s radostí dá upálit sto lidí, bude-li mezi nimi alespoň jeden viník

nechal inkvizitor Robert le Bougre během jediného týdne postavit před inkviziční soud celé město a posléze nechal všechny upálit včetně biskupa.

vydal papež Inocenc IV. bulu Ad extirpanda, která dovoluje inkvizici používat mučení, které do této doby bylo zakázáno, jako nástroj proti kacířství. Svět se tak minimálně na šest století vrací nejen do desátého století, kdy bylo mučení postaveno mimo zákon, ale i do dob, v nichž křesťanství bylo pouze směšnou sektou, jejíž odpůrci nenapáchali ani setinu zločinů papežem pověřených inkvizitorů. Nakonec papežství ve většině špatných zvyků pokračovalo ještě dlouho potom, co je všechny civilizované země v Evropě zrušily. (mj. bití, palečnice i natahování na skřipec nebylo považováno za mučení, ale pouze za jakousi předehru; jeden z arcibiskupů dokonce sestavil ceník mučících úkonů, za které pak platila rodina odsouzeného, což se nakonec stalo naprosto běžnou praxí) - See more at: http://blisty.cz/art/22867.html#sthash.LiiEtYRQ.dpuf

based on vision of cisterian nun Santa Guliana

papež Mikuláš III. si nahromadil obrovské jmění, jež pocházelo z konfiskací majetku obětí obviněných z kacířství.

papež Bonifác VIII. prohlašoval, že slepá poslušnost jeho autoritě je pro spásu nezbytná. Každý lidský tvor musí činit tak, jak mu papež řekne. Proti rodině Colonnů, jež chtěli zpochybnit jeho volbu, vyslal křižáckou výpravu, která zničila jejich tvrze a pobila a zotročila venkovany na jejich pozemcích. Těm pak poskytlo útočiště město Palestrina, které bylo při šesti tisících mrtvých srovnáno se zemí. Sepsal bulu Unam Sanctam, která říká: "…existuje jenom jediná, katolická a apoštolská církev mimo níž není spása ani odpuštění hříchů." "Vyhlašujeme, oznamujeme a určujeme, že pro spásu každého tvora je absolutně nezbytné, aby se podřídil římskému papeži."

nechal Klement V. obvinit z čarodějnictví templáře, o nichž záhy vznikl mýtus o uctívání boha - kozla zvaného „bafomet“.

Jan XXII. jednoho jediného dne exkomunikoval jednoho patriarchu, pět arcibiskupů, třicet biskupů a čtyřicet šest opatů, jejichž jediným zločinem bylo, že se zpozdily s odváděním daní papežovi. Vydal bulu „Super illius specula“ namířenou proti zločincům, kteří se smluvili se Satanem.

Jan XXII. prohlásil: "Tvrzení, že Kristus a apoštolové neměli žádný majetek, je překrucování Písma svatého." Františkáni, asi sto čtrnáct, tak byli odsouzeni na hranici.

inkvizicí odsouzen a se svými knihami upálen významný enciklopedista, fyzik a básník, profesor astrologie na bolognské univerzitě Cecco d'Ascoli.

papež Klement VI. (papež z Avignonu) měl velkou část svého paláce vyhrazenu pro mučírnu inkvizice

Ve 13.století sv. Bonaventura, kardinál a františkánský opat, přirovnal Řím k apokalyptickému hampejzu, jenž opíjí krále i národy vínem svých nevěstek. Prohlásil, že v Římě nenašel nic než chtíč a svatokupectví i v nejvyšších církevních kruzích.

V těchž letech uznávaný teolog a filosof, Tomáš Akvinský, napsal, že ženy jsou muži, kteří se tak docela nevydařily; jejich duše jednoduše ještě nebyly natolik silné, aby se vytvořila mužská postava nebo vyšší mužský intelekt. Tvrdil, že ženské pohlaví bylo výsledkem vadného semene. V tomto století vyšlo jasně najevo, že kacíři nemají žádná práva. Proti tomuto učení, jež se stalo nedílnou součástí katolické doktríny, neprotestoval po více než tři staletí vůbec žádný z papežů.

Hlavním principem papežem pověřených dominikánských inkvizitorů bylo, že je lépe, když zemře sto nevinných lidí, než aby unikl jediný kacíř nebo čarodějnice. Na papežův příkaz měli zakázáno mít jakékoli slitování a ještě před sto lety byla ve Svatém oficiu (papežově domě) vystavena Černá kniha, jež byla podrobným manuálem pro inkvizitory. Papežův dekret nařizoval, že mučení se smí provádět pouze jednou, tento pojem však nebyl nijak časově omezen. Inkvizitoři byli placeni z výtěžků konfiskací majetku obětí. Papež a inkvizitoři se často o kořist dělili napůl. I když vězni, podrobenému mučení, nebylo dokázáno, že jednal kacířsky, mohl být odsouzen za to, že kacířsky myslel. Za celou dobu svého působení inkvizitoři neodložili jediný případ, žádný záznam o osvobozujícím rozsudku totiž neexistuje.

Papež uznal tvrzení, že ďábel se objevuje na sabatech čarodějnic, kde se jeho následovníci oddávali nejnemravnějším praktikám a zesměšňování katolické církve.

Francouz Henri Boguet dokonce napsal ve své příručce, aby byly mučeny i malé děti. Mezi odsouzenými byly často třeba i šestileté dívky. Z historických pramenů temného středověku se pak lze jednoduše dozvědět, že biskup ze Ženevy nechal upálit během tří měsíců pět set lidí, biskup z Bambergu šest set a biskup z Würzburgu devět set.

velký inkvizitor Aragonie Nicolas Eymeric proslul konfiskacemi, spálením mnoha knih a napsáním inkvizitorské příručky.

vzdoropapež Klement VII. z Avignonu nechal vyvraždit v Ceseně všech osm tisíc obyvatel včetně dětí

Protižidovské běsnění církve ve Španělsku je snad dostatečně známo. Jen pro ilustraci – sevillský arcijáhen v r. 1378 ve svých kázáních uvádí „zabití žida“ křesťanem jako „záslužný čin před Bohem i králem“… Opět desítky tisíc obětí – některé prameny uvádějí čísla převyšující sto tisíc… Zabíjení a všemožné pronásledování se týká i „conversos“ – židů, kteří ze strachu o život „přestoupili“ na „katolickou víru“

papež Urban VI. exkomunikoval krále Karla Neapolského, nechal popravit pět buřičských kardinálů

Bonifác IX. byl vrah a snad největší svatokupec v historii papežství.

Dominikán Martiny vydává koncem 13. století knihu „Pugio fidei“ (Dýka víry), ve které označuje Židy za „vazaly Satanovy“… Kniha františkána Alfonze ze Spiny „Fortalicium fidei“ (Pevnost víry) z patnáctého století je pro „křesťanské židobijce“ tím, čím bylo „Malleus maleficarum“ pro „lovce čarodějnic“… Ospravedlňuje totiž jménem církve a Boha jakékoli prostředky, včetně mučení a poprav upálením, použité proti „nepřátelům Boha, Satanovým služebníkům – židům“

byly obviněni z čarodějnictví muži a ženy švýcarského Simmenthalu.

kostnický koncil prohlásil, že má autoritu nad papežem, čímž sesadil tehdejší tři papeže a zakončil tak schizma.

na kostnickém koncilu je bez možnosti vlastní obhajoby při zinscenovaném obvinění zaživa upálen mistr Jan Hus

je vedeno veliké množství čarodějnických procesů v jihovýchodní Francii. - See more at: http://blisty.cz/art/22867.html#sthash.3bsi9JXi.dpuf

ve švýcarském kantonu Valais bylo sedm set lidí nařčeno z toho, že patří k satanistické sektě.

papež Evžen IV. nabádal inkvizici k vymýcení všech kouzelníků a věštců.

je jako kacířka upálena Jana z Arku. O pět set let později je prohlášena za svatou

Basilejský koncil v r. 1434 zakazuje přijímání židů na všechny školy a university, „křesťan“ nesměl pracovat u Žida, nesměl dokonce bydlet se židem v jednom domě… Židé se nesměli bez povolení nikde usazovat, nesměli vykonávat žádné veřejné úřady…

Necituji nacistické „norimberské“ zákony, ale nařízení „katolické“ církve !!!!

V Itálii dva známí františkáni – Jan Kapistrán a Bernardin z Feltre – organizují na přelomu patnáctého a šestnáctého století protižidovské pogromy v mnoha městech a svými kázáními štvou dav do skutečně nechutných excesů… Janu Kapistránovi však Itálie nestačí – v letech 1453 –1454 přenese svoji „bohumilou misi“ do Slezka, kde zinscenuje několik „monstrprocesů“ se židy, obviněnými z rituálních vražd…jsou samozřejmě krutě mučeni a upáleni – a Kapistrán má „volnou ruku“ ke svému protižidovskému štvaní a organizování pogromů…

Vrcholu dosahuje církevní protižidovský holocaust v polovině šestnáctého století. Papež Pavel IV., na jehož návrh vzniklo „Sanctum officium“ - inkvizice…, papež Pius V., který byl před svým zvolením „Velkým inkvizitorem“. Oba se nijak netají svými protižidovskými postoji a masivně ze svého úřadu podporují jakoukoli formu pronásledování židů v Evropě. Pavel IV. vydává necelé dva měsíce po svém zvolení pochmurnou bulu „Cum nimis absurdum“, proti níž jsou „protižidovské pasáže“ v Hitlerově „Mein Kampf“ slabým čajovým odvarem. V kostelech vznikají obrazy a sochy s fanatickým antisemitským obsahem – mnohde jsou DODNES k vidění…

...a velké „vyhánění židů“?

1290 Anglie – desetitisíce mrtvých. Zde opravdu po vyhnání židů nezůstala dlouhá staletí ani komunita „konvertitů“

1394 Francie (s židy to dopadlo podobně jako v Anglii) a Falcko

1420 Rakousko

1424 Freiburg a Curych

1426 Kolín n. R.

1432 Sasko

1492 Španělsko a Sicílie

1492 Portugalsko

1495 a 1506 Provence

1569 na přímý příkaz papeže Řím

1567 Janovská republika

1572 Lucra

1591 Milánsko

…a stovky dalších…

Tyto pochody smrti měly za následek stejné utrpení tisíců rodin, jako ty „nacistické“. Často končily smrtí – buď ubitím, lynčem od fanatického davu „věřících“, který za povzbuzování svých „pastýřů“ tyhle „bohulibé“ akce organizoval (ano, kazatelé opravdu označovali „účast křesťanů“ na protižidovských akcích i pogromech za bohulibou, každému křesťanu doporučovanou činnost…) nebo smrtí vyčerpáním a hladem za nelidských podmínek těchto „pochodů smrti“… Ti, kteří tyto pochody přežili, skončili v předem určených, „křesťanskými“ strážemi hlídaných koncentrácích – ghettech…

Katedrální kapitula v Toledu vydala v roce 1547 nařízení o tzv. „čistotě krve“ – „limpieza“, kde se odvolává na podobná nařízení již zmíněného Basilejského koncilu. Opravdu - tohle nařízení až nepříjemně připomíná známé „norimberské zákony“ – „rasová“ čistota byla jedinou možnou podmínkou pro „normální“, občanský život… Židé a jejich „míšenci“ se tímto nařízením stali na dlouhá staletí ve Španělsku „podlidmi“, naprosto bezprávnými.

Protižidovská bula papeže Evžena IV. z r. 1436 označuje židy za „škůdce a protivníky křesťanství“ a „potvrzuje“ všechny zločiny, jim s oblibou církví už dlouho připisované (vraždění dětí, zločinné čarodějnictví, znesvěcování hostií…

papežův pomocník Lorenzo Valla dokázal, že tzv. konstantinovská donace je padělek a že jde o podvod. Řím Vallovy argumenty neuznal.

papež Sixtus IV. Povolil v Římě nevěstince, jež mu vynášely tisíce dukátů. Začal úspěšně prodávat odpustky i mrtvým, za něž byli příbuzní ochotni sáhnout hluboko do své kapsy

were catechismal article of church

Sixtus IV. bulu, s níž uznal inkvizici v Kastilii.

jenom v Andalusii bylo upáleno tisíce kacířů.

byl jmenován jako Velký inkvizitor mnich Tomáš Torquemada, jenž poslal na hranici více jak deset tisíc obětí a minimálně sto tisíc jich odsoudil k doživotnímu žaláři.

vydal papež Inocenc VIII. bulu „Summis desiderantes affectibus“ proti čarodějnictví, jež záhy poté odstartovala obrovský hon na čarodějnice. Každý, kdo by se jen pokusil popřít existenci čarodějnic nebo čarodějnictví, byl okamžitě považován za kacíře. Příčinou k tomuto neuvěřitelnému a nelidskému běsnění byl výrok z Exodu: "Čarodějnici nenecháš naživu" (Ex 22,17)

napsali papežem pověření dominikáni Heinrich Kramer a Jakub Sprenger „Malleus Maleficaru - Kladivo na čarodějnice, příručku k objevení a trestání čarodějnic, plnou vrozené nenávisti k ženám a sexu, který je podle této "knihy“ natolik špatný, že tvoří hlavní dveře - jimiž vstupuje ďábel. Předmluvou k této knize byla samotná bula Inocence VIII.

Inocenc VIII. vydal edikt proti židům ve Španělsku. Došlo tak k vlně emigrací nepodobných těm, které předcházely druhou světovou válku.

se stal papežem Alexandr VI., jenž po svém zvolení ztratil již poslední morální zábrany. Sesazen být nemohl, neboť to nedovoloval systém. V této době bylo v Římě již naprosto vše na prodej, od farností a odpustků až po kardinálské klobouky i papežství samotné. Měl prý poměr se svou dcerou , její matkou i její babičkou. Unést někomu ženu, znásilnit ji a hodit do Tiberu pokládal za maličkost. V Římě této doby se denně páchalo v průměru čtrnáct vražd a Alexandr viníka bez nejmenších rozpaků vždy propustil, pokud zaplatil. Často za tučný poplatek nechal jmenovat kardinály, které poté nechal otrávit, jejich majetek zdědila církev neboli papež sám.

1. století se kardinálské klobouky prodávají v průměru za třicet tisíc dukátů, papež Lev X. měl na prodej 2150 svých úřadů. V každé zemi vlastní církev nesmírné bohatství a v Německu je v duchovních rukou celá polovina. Obchod s odpustky byl snad na svém vrcholu.

si cestu k papežství uplatil Julius II. Měl úspěchy na válečném poli a pro papežskou korunu vybojoval nová teritoria, dolní Popádí, Boloňskou republiku, Parmu a Piacenzu, které Vatikán ovládal až do konce devatenáctého století

bylo v severní Itálii, v Brescii upáleno sedmdesát mužů a žen

bylo tři sta lidí upáleno v Comu. Ročně zde pravidelně bylo zaživa upáleno na sto čarodějnic, asi do roku 1525

francouzský král František I. získal od papeže četné pravomoci nad katolickou církví.

papež Lev X. exkomunikoval Luthera kromě jiného i za to, že se odvážil říci, že upalování kacířů se děje proti boží vůli.

papež Hadrián VI. přiznal sněmu v Norimberku, že mnoho let se v Petrově stolci děly ohavné věci, zlořády v církevních záležitostech, přestupky proti božím přikázáním a že všechno tam bylo příliš zvrácené.

Rule of despotism, tyranny and cruelty

propukly hony na čarodějnice v navarrském kraji, Tyrolsku, Lombardii, kolem Říma, v Alsasku a na mnoha místech v Německu.

“sv.” Loyola v Římě před papežem Pavle III, zakládá Tovaryšstvo Ježíšovo

byla papežem Pavlem III. založena Římská inkvizice, čímž církevní soudy získaly ještě větší nadvládu nad soudem civilním

francouzský král se pod patronátem papeže rozhodl zlikvidovat hnutí kacířské sekty valdenských, čehož důsledkem bylo zničeno 29 vesnic a vyvražděno přes tři tisíce lidí.

Trent = Trident

Pavel IV. prohlásil: "Nikdo se nesmí tak snížit, aby toleroval židy." "Kdyby můj vlastní otec byl kacířem, osobně bych nanosil dříví na jeho hranici." Vydal protižidovskou bulu „Cum nimis absurdum“, jež si nijak nezadala s norimberskými zákony z roku 1935, byla jakýmsi mezníkem v historii antisemitismu. Během jeho krátké vlády se počet obyvatel Říma snížil téměř na polovinu. Jeho následovníci Lev XII., Pius VIII., Řehoř XVI., Pius IX., byli jeho velice dobrými žáky.

vydal papež Pavel IV. bulu „Cum ex Apostolatus officio“, v níž prohlašoval, že je nejvyšší pontifex, velekněz, představitel boha na Zemi a jako takový má neomezené právo sesadit každého panovníka, vystavit každou zemi invazi křižáckých vojsk a sesadit každého z jeho funkce bez soudu a možnosti obhajoby. Oslepil jej přízrak kacířství natolik, že jeho inkvizitoři začali odsuzovat k smrti smilníky, homosexuály, herce, klauny, dokonce i sochaře. Pronásledoval židy více, než kterýkoli jiný papež. Jako kardinál nechal spálit všechny knihy, které pokládal za zhoubné.

zavedl Pavel IV. index zakázaných knih. Všichni autoři, kteří si cenili svůj vlastní život, okamžitě přestali psát. Všechny tiskoviny byly kontrolovány státními i církevními úřady.

zuřil strašlivý hon na čarodějnice v luteránském Brunšvicku

koncil prohlásil: "Jestliže někdo tvrdí, že stav manželství je nad stavem panenství nebo celibátu a že není lepší a požehnanější zůstat panenským a v celibátu než být ve spojení manželského svazku, ať je proklet."

Tridentský koncil připravil nový a mnohem podrobnější index zakázaných knih.

byl zvolen papežem Velký inkvizitor Pius V. Napsal bulu „Regnans in Excelsis“, do níž začlenil i verdikt, v němž anglickou královnu Alžbětu prohlásil za kacířku a podněcovatelku kacířů. Důsledkem této buly se z anglických katolíků stali zrádci a více jak sto kněží bylo v jejím důsledku usmrceno.

procesy propukly v Poitiers, Bordeaux, Le Mans, Toulouse, Avignonu a mnoha dalších místech Francie.

byla v Římě Piem V. založena kongregace indexu zakázaných knih, která své seznamy pravidelně aktualizovala.

je po sérii hugenotských válek v Paříži povražděno nejméně dva tisíce hugenotů o tzv. bartolomějské noci na popud Kateřiny Medicejské za stálé podpory papeže. (některé zdroje uvádí 70 tisíc obětí)

se konalo veliké množství poprav v Alsasku

vyhlásil církevní koncil v Melunu, že každý šarlatán a věštec a všichni, kdo praktikují nekromancii, pyromancii, chiromancii a hydromancii , musí být trestáni smrtí.

došlo v Trevíru k mnoha případům upálení při kampani, která měla původně za úkol potlačit protestantství a vyhnat židy. V důsledku komplexních procesů byli dvě vesnice prakticky vymazány z mapy. Nesmírně kruté postihy propukly též v Lucembursku a v Lotrinsku až do roku 1595. Filosof, ekonom a právník Jean Bodin vydal spis „Démonomanie des Sorciers“ - v němž schvaloval i mučení dětí.

se konaly procesy s čarodějnicemi v Braniborsku a Württembersku.

Sixtus V. bulou „Coeli et terrae creator“ zakázal astrologii a všechny formy věštění, které označil za neuskutečnitelné bez pomoci ďábla.

bylo v saském Quendlinburgu během jediného dne upáleno sto třicet tři čarodějnic.

vydal katolický biskup Peter Binsfeld návod na stíhání čarodějnic „Tractatus de Confessionibus Maleficorum“

hon na čarodejnice, který pokračoval i v roce 1590, kdy do Wolfenbütelu svezli na upálení čarodějnice z celého okolí

bylo nizozemským dekretem vyhlášeno, že přestože již bylo upáleno mnoho žen, tak počet těch, s nimiž je nutné se vypořádat, je mnohem větší.

vydal právník, jenž poslal za patnáct let na hranici devět set čarodějnic, Nicolas Remy, příručku pro zastánce tvrdých postihů čarodějnic „Demonolatreiae“. V jejich stíhání ještě pokračoval do roku 1612.

vydal Martin del Ria uznávaný spis pro odhalení a vyhlazení čarodějnic.

bylo v Mnichově popraveno jedenáct lidí. Než byli zaživa upáleni, šesti z nich bylo cestou k hranici trháno maso z těla rozžhavenými kleštěmi, jedné ženě byly uříznuty prsy, pět mužů bylo lámáno v kole a jeden muž byl naražen na kůl

byl na příkaz inkvizice zaživa upálen astronom, filosof a básník Giordano Bruno.

právník Henri Boguet vydal příručku pro inkvizitory Discours des Sorciers. Jen v samotném Burgundsku nechal popravit na šest set čarodějnic. Používal nejkrutějších inkvizičních metod a nepůsobilo mu žádné problémy zahrnout do svých procesů i děti.

sadistický soudce Balthasar Ross nechal do roku 1606 ve Fuldě upálit na tři stovky lidí.

Klement VIII. napadl nantský edikt z roku 1598, protože poskytoval stejná práva všem, bez ohledu na jejich náboženské vyznání.

vydal italský mnich Francesco Gauzz další autoritativní příručku „Compendium Maleficarum“.

byl jmenován hlavním inkvizitorem v kraji Basků v jihozápadní Francii Pierre de Lancre. Už jen za pouhé čtyři měsíce dal upálit na šest set lidí.

za zhruba dvacetileté období bylo v západošvýcarském kantonu Vaud popraveno bez mála šest set čarodějnic. Procesy se nadále konaly v Tyrolsku a Alsasku.

Pavel V. vydal rozhodnutí, aby koperníkovský názor, že Slunce je nehybným středem vesmíru, byl posuzován jako bláznivý a absurdní, po filosofické stránce mylný a po stránce formální kacířský. Na základě tohoto rozhodnutí zakázala inkvizice astronomu Galileu Galileiovi vydat cokoli nového nebo vydávat jeho stará díla. Musel se zavázat, že své názory nebude vyučovat, ani obhajovat, ani o nich diskutovat. Koperníka dala církev na index zakázaných knih, kde zůstal až do roku 1822.

upálil kníže-biskup ve Würzburku během jediného roku devět set místních čarodějnic. Jeho bratranec z Bamberku jich nechal upálit šest set. Byly nemilosrdně upalovány mladé dívky a stovky dětí v rozmezí tří až čtrnácti let.

Galileo Galilei vydal své dílo Systém světa. V těchto letech dosáhl svého vrcholu hon na čarodějnice v německém Bambergu, Würzburgu, Mohuči, Kolíně, Brunšvicku, Nassau, Badenu, Braniborsku, Trevíru a Württembersku. V hraničních oblastech Lotrinska a Alsaska bylo údajně mezi lety 1615 a 1635 upáleno na pět tisíc čarodějnic. K podobným ukrutnostem též docházelo v Normandii a v Bambergu se na hranici, kromě předních občanů města ocitl i sám starosta Johannes Junius. -

Galileo Galilei je na základě soudu, vyneseným Svatým oficiem důvodně podzírán z kacířství. Jeho knihy byly zakázány. Posléze byl na příkaz římské inkvizice přinucen v souladu s katolickou vírou, že Země je nehybným středem vesmíru.

když vestfálský mír prohlašuje, že občané, jejichž náboženské vyznání se liší od vyznání jejich panovníků, mají mít stejná práva jako ostatní občané v tomto státě, papež Inocenc X. to odsoudil a katolická církev zavrhla jako prohlášení škodlivé, nekřesťanské

byla ve slezské Nyse postavena velká pec pro úsporné upalování čarodějnic, která si vyžádala více jak tisíc obětí včetně dětí. Podobná pec, asi šedesát metrů vysoká, byla postavena již dříve v Avignonu

římská inkvizice vydala bez jediné sebemenší známky lítosti prohlášení, v němž oznamuje, že ani jediný čarodějnický proces nebyl správně veden

byly velice četné čarodějnické procesy vedeny v Sasku a Švédsku.

se vedli procesy s čarodějnicemi ještě v Salcburku, ve Štýrsku a Meklenbursku.

je na církevní podnět zrušen nantský edikt, v důsledku čehož v následujících třech letech opouští zemi na padesát tisíc rodin protestantů

17.století prohlásil kardinál Bellarmine: "Kdyby se papež dopustil omylu tím, že by hříchy povolil a ctnosti zakázal, církev by musela považovat hříchy za dobré a ctnosti za neřestné, protože jinak by se prohřešila proti svědomí." Na celkový počet obětí, jenž si vyžádaly čarodějnické procesy se odhady různí, od několika set tisíc do devíti miliónů.

byly vedeny procesy v Bavorsku až do roku 1734

Benedikt XIV. Prohlásil, že papež je hlavní kněz celé církve, který může vzít z jurisdikce biskupa jakoukoli místní církev, kdykoli si to bude přát. Biskupové proto na úkor víry přísahají nikoli službu církvi a náboženství, ale pouze a jen papeži, a to doslova. Přísná autokracie je v papežství na prvním místě.

se konala v souvislosti s čarodějnictvím ve švýcarském Glarusu poslední zákonná poprava.

Francouzská revoluce byla v očích papežů ďáblovo dílo, a proto se katolická církev uzavřela do sebe a živila se pouze svým starým dědictvím

když Napoleon dobyl Španělsko, tak dominikáni, často zabarikádovaní ve svých klášteřích, popírali existenci mučíren. Místnosti plné nahých, mnohdy duševně chorých vězňů však byly objeveny a po vyklizení byly vyhozeny do povětří.

byla zrušena španělská inkvizice

zavedl papež Pius VII. po propuštění z francouzského zajetí znovu Svatou inkvizici za rouhání se, nemorální chování, neúctu k církvi, neúčast na jejích oslavách, nedodržování půstu a odříkání s pravé víry.

Pius VII. zakázal při soudech používat mučení.

Lev XII. opět nechal pozavírat všechny židy do ghett.

bylo s každým, kdo třeba jen přechovával knihu, kterou napsal kacíř, nakládáno jako s kacířem.

od tohoto roku napadali papežové každou novou ústavu (rakouskou, francouzskou, belgickou) jako bezbožnou. Všechny tyto ústavy se pouze odvážily zaručit svobodu svědomí, svobodu tisku, svobodné parlamentní instituce.

Řehoř XVI. ve svém díle „Mirari“ označil svobodu svědomí jako bláznivý názor. Napsal, že náboženská svoboda plyne z té nejsmrdutější stoky indiferentismu a hbitě odsoudil svobodu náboženství, tisku, shromažďování a výchovy jako špinavý kanál plný kacířských zvratků.

lord Maculay, jenž v tomto roce navštívil Itálii, napsal: "Domnívám se, že papežské státy jsou nejhůře ovládanými státy v civilizovaném světě a neschopnost policie, zkorumpovanost státních úředníků, drancování zemí roste tak rychle a v takové míře, že to neunikne pozornosti ani toho nejnedbalejšího cestovatele." Zhruba o třicet let později byly papežské státy již zralé na povstání. Piovi IX. bylo učiněno mnoho nabídek na setkání, aby zachránil Itálii i papežství, ale papež měl za to, že moderní civilizace pochází od ďábla, kdy on odmítl jednat s princi temnot. Když děla generála Cadorny prorazila Aureliánskou zeď, byl to pro davy v ulicích den jejich osvobození. "Svého" území se papež odmítl vzdát a prohlašoval, že pánu může sloužit pouze jako panovník.

činil papež Pius IX. nátlak na Toskánsko, aby zakázalo židovským doktorům vykonávat svou praxi. Rakouskou ústavu odsoudil zejména za to, že dovolovala protestantům a židům mít svoje vlastní školy a koleje.

Pius IX. edikt, který nadále v papežském státě povoloval exkomunikace, konfiskace, doživotní vězení i tajné popravy. Stejně tak čtení knih z indexu bylo pojímáno jakožto zločin.

Pius IX. ve svém díle „Quanta Cura“ napadl svobodu náboženství a postavil ji na roveň se svobodou smrti a odsoudil ve svém sylabu omylů názor, že křesťanství by už nemělo být jediným náboženstvím v zemi. Za největší katastrofu považoval nástup demokracie.

Řád zlatého kruhu (Rotschield atp.)

I. vatikánský koncil prohlásil, že pro spásu je nezbytné věřit v nejvyšší moc papeže a jeho neomylnost. První vatikánský koncil tak popřel vše, co první koncily zavedly a co bylo jednoznačně prohlášeno v Kostnici, kterou bylo ukončeno tehdejší schizma. Vatikánským koncilem bylo jasně dáno, že papež je svým vlastním pánem; neexistuje žádná kontrola ani skládání účtů, žádná diskuse, žádná parlamentní opozice. Svět se může stát demokratičtějším, církev nikdy. Papeži, který přišel o své státy, touha po absolutní moci vůbec neskončila, pouze měla pokračovat v oblasti pravdy. Po tomto koncilu bylo v církvi všechno centralizováno.

Pius IX. je v bazilice sv.Petra prohlášen za neomylného. Jako paradox pak zní závěr z I.vatikánského koncilu jenž hovoří o tom, že aby církev přežila, není nezbytný papež, ale Ježíš Kristus, jenž je opravdovou hlavou církve. V tomtéž roce se z věznic a kobek patřících inkvizici stali úřady a archivy, v nichž práce pokračuje stejně metodicky, pouze ne tak brutálně.

italská vojska, jež dobyla Řím, lidé zdravili jásotem jako při osvobození. Jedenáct dní na to dostali všichni židé svobody, jež jim papežství upíralo alespoň tisíc pět set let. Poslední ghetto v tehdejší Evropě bylo zbouráno.

Pius IX. prohlásil za omyl, že každý člověk může svobodně přijmout a vyznávat jakékoli náboženství, které bude považovat za správné.

Lev XIII. ve svých encyklikách prohlašoval, že církev má právo na náboženský monopol v kterémkoli státě a svobodu náboženství odsuzoval. V politické angažovanosti deklaroval, že je nutné myslet nejvíce na to, jak sloužit zájmům katolicismu. Dle něj katolíci byli nuceni hlasovat pouze pro ty, kdo se zaslíbili katolickým zájmům a nikdy před nimi nedávat přednost nikomu, kdo je nepřátelský vůči katolickému náboženství, které je jediným skutečným náboženstvím.

papežové tvrdili, že církev a stát jsou nerozlučitelně spojeni. Svoboda není křesťanská, nejdůležitější je právo a pořádek, papežové tak svobodu napadali jeden po druhém a Vatikán odsoudil všechny evropské ústavy. Ještě ve druhé polovině tohoto století byla v Římě a papežských státech dosud židům odepírána naprostá většina jejich lidských práv.

je pod tlakem sdělovacích prostředků přejmenována Svatá inkvizice na Svaté oficium

Pius X. nechal cenzurovat dílo abbého Loisy. Později jej nechal exkomunikovat a udělil na něj jednu z nejpřísnějších klateb. Vůbec všechny knihy i časopisy před tím, než byly vydány, byly dokonale zcenzurovány.

Pius X. prohlásil, že papež, kterého Bůh uvedl do nejvyššího úřadu, nemá právo oddělovat politické záležitosti od víry. Katolická církev se tak stala jediným náboženským sborem na světě, který je současně církevní i politickou organizací.

Pius X. prohlásil: "Ať se provozuje studium filosofie, teologie a příbuzných předmětů v duchu papežských listin a svatého Tomáše Akvinského." Na základě tohoto prohlášení byl propuštěn katolický intelektuál George Tyrrel z Akademie, jenž se skrýval pod pseudonymy, neboť se pokusil o dobovou přeměnu Tomáše Akvinského. Nakonec byl donucen se zavázat, že nevydá nic bez souhlasu kompetentní osoby.

considered to be Muhammad's daughter by Arabs

papež ve své encyklice „Casti connubi“ horlil proti antikoncepci a zejména rozvodu, u kterého platilo, že nikdo jiný než on nemůže rozvést ani to nejnesnesitelnější manželství.

Pius XI. ve své encyklice prohlásil, že antikoncepce je špatná, vždy špatná, hrozivě špatná. Podle něj je antikoncepce kriminálním zločinem, když pravil: "Velebnost boží si oškliví tento nevyslovitelný zločin s nejhlubší nenávistí a někdy jej musí trestat smrtí."

o své živobytí přišly asi tři čtvrtiny italských židů, na nichž papežská reakce Pia XII. bylo pouhé ostudné mlčení. Nejen v Itálii, ale v celé Říši byli židé systematicky pronásledováni a zabíjeni a Vatikán tyto činy nedokázal odsoudit jediným slovem.

založil Pius XII. vatikánskou banku, přestože církev dala úrok do klatby jakožto lichvu a dosud tuto klatbu oficiálně neodvolala.

masové vyhlazování židů se již stalo všeobecně známým, přesto papež a celý Vatikán nadále mlčel.

Němci obsadili Řím a židé jsou v přítomnosti papeže, který nadále mlčí, deportováni z města

umění, znázorňující Krista jako nežidovského křesťana a teologie, jež těží z této iluze, připravila živnou půdu pro Hitlera a jeho konečné řešení židovské otázky. Robert Katz napsal: "Byl tu jeden muž, který měl být a musí být volán k odpovědnosti za to, že mohl a neučinil ani to nejmenší, aby zabránil německému vyvražďování. Tím mužem je papež Pius XII."

Pavel VI. po více než čtyřech století konečně přerušil existenci indexu zakázaných knih. - See more at: http://blisty.cz/art/22867.html#sthash.5TPbO14m.dpuf

představil papež světu svou novou encykliku týkající se katolické sexuální etiky „Humanae Vitae“. Pavel VI. postavil antikoncepci mimo zákon. Přísná katolická etika v Jižní Americe vedla k nekontrolované plodnosti, která zase vedla k rozsáhlému počtu potratů, které způsobily smrt mnoha matek. Neustále jen opakoval, že morálka pohlavního styku se musí posuzovat pouze z čistě biologického hlediska

Jan Pavel II. zrušil licenci světově proslulému katolickému spisovateli Hansu Küngovi, v důsledku čehož již nebyl pokládán za katolického teologa a přišel tak o práci. Římští duchovní tak svého odpůrce umlčeli a ostatní tím byli varováni. 1983 - předpis 747 s přepracované církevní sbírky zákonů z roku 1917 říká, že existuje-li nebezpečí, že dítě zemře v matčině děloze, musí být pokřtěno ještě před narozením.

Survey for priest about celibacy